<<< Zpět

Trochu z oblasti SCI-FI

Ing. Miroslav Němeček, 1993

 

Jak jsem přestal být člověkem

Slunce jako každé ráno prozářilo můj pokoj. Vyskočil jsem z postele a po každodenní hygieně vykročil do práce. Vykračoval jsem si z vesela, protože dnešní den byl obzvláště slavnostní. Při příležitosti mých dnešních třicátých narozenin jsem měl být jmenován zástupcem šéfa. S hlavou v oblacích jsem ani nezpozoroval výstražné červené světlo na přechodu. Probral mě až zvuk skřípajících brzd. Bohužel pozdě. Silný náraz mě odhodil na chodník. V prvním okamžiku byla přede mnou jen červená tma, která postupně černala. Přece to všechno teď neskončí, pomyslel jsem si. Proč právě teď. Proč tak brzo. A tma se měnila ve světlo v dálce.

"Zaplatil jste si přece jen třicet let života, tak čemu se divíte," ozvalo se pojednou vedle mne. Odpojil jsem simulátor od svých tykadel a vyplul ze střediska virtuální reality do prostoru. Je to stejně skvělá věc ten simulátor. Napojí se na vaše myšlení a vytvoří vám dojem, že žijete v nějakém smyšleném světě, nazvaném svět lidí. Ani dokonce netušíte, že je to jen simulace a že ve skutečnosti máte osum pavoučích nohou a křídla sloužící jako sluneční kolektory. Dokonce vymýšlí různé přírodní zákony, podle kterých se ten svět řídí, jako je gravitační zákon, zákon zachování energie a spousta jiných hloupostí. Vaším úkolem je tyto zákony objevovat a dostáváte za ně prémiové body. To by byla legrace, kdyby tyto smyšlenosti opravdu platily. V jednom životě jsem se jmenoval Einstein a přišel jsem jim na fígl s relativností rychlosti světla. Za odměnu jsem dostal v dalším životě dvacet let zdarma navíc.

Byl to tentokrát ale prima život, příště si určitě koupím delší. Prý chystají jako nový program pro příště invazi Marťanů na Zemi. To bude psina, pomyslel jsem si a rozplynul se do své spací modrostříbrné mlhoviny.

 

Vesmírná pecka

"No tak, Pepíčku, neplivej ty pecky po zemi!", rozzlobila se maminka na malého neposedu sedícího u mísy třešní.

"Mami, co by se stalo, kdybych se zmenšil a vlezl bych do pecky?"

"Snědl by tě červ."

"Ale já myslím hodně zmenšil, že by mě ani vidět nebylo. Co by tam bylo?"

"Co já vím, asi by tě praštil nějaký atom do čela."

"A kdybych se ještě více zmenšil? Z čeho je atom? Mami, já myslím, že atom je také takový malý vesmír. Že tam jsou také planety a galaxie, jenom čas tam ubíhá trilionkrát rychleji. A třeba tam je také nějaký malý Pepíček s mísou třešní."

"No jo, už dej pokoj. A neplivej stále ty pecky!"

Ale to už dopadla další pecka na zem. A celým vesmírem ve stejné chvíli pronikla vlna gravitační poruchy a Země se odchýlila o triliontinu stupně ze své dráhy. A někdo za hranicemi vesmíru dostal pohlavek.

<<< Zpět